Naše Brno

JAMU… vysněná škola… začal jsem Brno objevovat… pomalu… krůček po krůčku… den za dnem… student čerstvě dospělý… nádherné obzory pivnic, kaváren a vináren… Brno mě vzalo do své náruče… s úsměvem… bylo mi výstavní síní… obývacím pokojem… zkušebnou i jevištěm… zahradou, ložnicí… kolbištěm… spolužáci… spolužačky… flámy, kocoviny, první lásky.

Provázek… první představení… první hry… první úspěchy a potlesky… pronájmy a podnájmy… první rodina… první plat… muzika a obrazy… básníci… kolegové… velikáni… nádherní, přívětiví, usměvaví lidi… a blbci v menšině, v mizivé menšině.

Brno je mé osobní téma. Poznávám ho od roku 1977. Kohoutovice očima dítěte, střed města pak pohledem dospívajícího i dospělého. Žiju tady, studovala jsem tu školu základní, střední, nakonec i vysokou. A dnes tu i pracuji. Patnáct let ve vlastní advokátní praxi. A prakticky stejně dlouho aktivně zasahuji i do veřejného dění. Proč? Baví mě to. Mám tohle město ráda. Dává mi vzdělání, práci, kulturu i zábavu, a především domov a rodinu. Mění mě k lepšímu a chci mu to stejnou mincí vracet.
Brno je zkrátka speciální. A já jsem přesvědčena, že svého druhu jediné a jedinečné. Je vesnicí i velkoměstem, inspirací mladým, přátelské k rodinám i seniorům. Úchvatné, když žije, okouzlující, když spí. Brno je prostě moje téma.